V posledných týždňoch sa po celom svete skloňuje slovo ŽIVOT. Protestuje sa, pochoduje. V rámci „zredukovania ľudstva“ podľa návrhov Billyho Gatesa a spol.( plány svetovlády) sa totiž neustále nástojčivejšie propaguje potrat, a to čo najrýchlejší, pri ktorom netreba ani asistenciu „lekára“.
Tento tlak pocítilo aj Slovensko. Naša slovenská nesvojprávna vláda, ktorá vykonáva na povel všetky želania Bruselu, sa pokúša aj u nás zaviesť potratové tabletky, pri ktorých si žena sama potratí svoje počaté dieťa.
Dostal sme list od našej dopisovateľky MUDr. Ilony Burdovej z Brna, ktorá protestuje proti týmto vražedným chemikáliám v Českej republike, a bolo by žiaduce, aby si tieto argumenty všimli propagátori potratových prípravkov aj na Slovensku. Anton Selecký
Milí přátelé, posílám Vám kopii protestního dopisu proti pilulce RU 486 (neměla by nést spíše název RU 666, když už je potrat skrytý hold vzdávaný satanovi?). Rozeslala jsem jej ministrovi, apod. a také do řady médií. Protože ale nepředpokládám, že se přetrhnou v jeho uveřejnění, posílám ho ještě individuálně. Všechny Vás srdečně zdravím a přeji hojné Boží požehnání. Ilona Burdová
*******************************************************************
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41
Praha 10
Věc: odborné námitky a žádost o zastavení registrace potratového přípravku Mifegyn
Žádám o zastavení registrace potratového přípravku, obsahujícího mifepriston (Mifegyn).
Odůvodnění:
1) v předložené vědecké studii o tomto preparátu naprosto chybí jakékoliv zhodnocení jeho vlivu na psychiku ženy. Značná část odborné veřejnosti sice popírá psychické potíže žen po umělém potratu, ze své psychiatrické praxe však mohu potvrdit, že tyto problémy reálně existují. Opakovaně se s nimi u pacientek setkávám. (Některé kazuistiky posílám v příloze.)
Ostatně „postabortivní syndrom“ byl již popsán více odborníky.
Užití tohoto preparátu navíc přesouvá úkon usmrcení embrya přímo na ženu, což může psychický dopad ještě zhoršit.
Zdravotnická legislativa nám ukládá povinnost pacienty informovat o povaze zákroku, taktéž v Úmluvě o lidských právech existuje pravidlo: „před vlastním udělením souhlasu musí být pacient ze zákona poučen o účelu, povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích, alternativách a rizicích.“ Bohužel mohu z praxe potvrdit, že tato povinnost bývá plněna nedbale a zvláště o psychických následcích potratu ženy informovány nebývají ( a to i přesto, že podepíší informovaný souhlas).
V předložených materiálech chybí zmínka o vhodnosti poskytnout ženě čas na rozmyšlení a doporučit konzultaci stran možných jiných řešení nežádoucího těhotenství.
Mezi kontraindikacemi nejsou uvedena duševní onemocnění ženy (následkem potratu může dojít k dekompenzaci psychického stavu až k sebevraždě).
2) vzhledem k riziku silného krvácení považuji za nebezpečné ponechat ženu po užití Mifegynu mimo zdravotnické zařízení. Rovněž vidím riziko v tom, že žena mající silné křeče, se může předávkovat analgetiky či spasmolytiky (někdy i v kombinaci s alkoholem), se všemi negativními dopady na její zdraví.
Nelze vyloučit ani riziko sebevraždy při nesnesitelných bolestech.
3) Již řadu let je známo, že došlo k úmrtím žen po užití potratové tablety. Jaktože v předložených materiálech tyto informace zcela chybí? (Bližší citaci posílám v příloze).
4) V kap. 5.1 je mifepriston zařazen do kategorie: jiný pohlavní hormon a 
modulátor reprodukční funkce. Proč je používán tento eufemismus? Proč není věcně a konkrétně označen jako abortivum? Zároveň považuji za vhodné přestat používat pojem přerušení těhotenství a nahradit jej věcně správným termínem ukončení těhotenství.
5) V Hippokratově přísaze je jasně řečeno: „žádné ženě nepodám abortivum.“ Je smutnou skutečností, že lékaři, kteří tuto přísahu složili, její text vědomě nedodržují.
Osobně patřím mezi odpůrce potratů a z důvodu výhrady svědomí při nich odmítám jakkoliv spolupracovat. Nepovažuji za vhodné, aby bylo registrováno další abortivum.
Z výše uvedených důvodů žádám o zastavení registrace preparátu Mifegyn.
Děkuji. S pozdravem
MUDr.Ilona Burdová, Psychiatrická klinika FN Brno, Jihlavská 2o, 625 00 Brno
Vedľajší účinok smrť
Podívejme jaká jsou zdravotní rizika spojená s užíváním pilulky RU-486?
Jsou to: časté a dlouhotrvající hemoragie (krevní výrony), mrákoty, růst tlaku, nevolnost, zvracení, bolesti břicha, nekompletní potraty (je třeba posléze vyčistit dělohu chirurgicky) – R. M. DE HART, M. S. 
MOREHEAD, „Mifepristone“, Annals of Pharmacotheraphy 2001 Jun., 35 (6), 707-719. Tato práce shrnuje všechny klinické studie publikované v anglickém jazyce z období 1966-2000. K těmto vedlejším účinkům dochází i při malých dávkách léků (200 mg), jak ukazuje T. MIDDLETON, E. SCHAFF, S. L. FIELDING et AL., „Randomized trial of mifepristone and buccal or vaginal misoprostol for abortion through 56 days of last menstrual period“, Contraception 2005 Nov., 72 (5), 328-332.
Tyto vedlejší efekty jsou vážnější nežli v případě chirurgického potratu, zatímco Unzeitig prezentuje pilulku jako jasně lepší variantu (D. A. GRIMES, M. S. SMITH, A. D. WITHAM, „Mifepristone and misoprostol versus dilation and evacuation for midtrimeste abortion: a pilot randomised controlled trial“, Internation Journal of Obstetrics and Gynaecology, 2004 Feb, 111 (2), 148-153).
Devět z deseti žen prožívá silné bolesti břicha, osm z deseti má silné děložní křeče (New England Journal of Medicine 1998 Apr., 338, 1241-1243).
Požívání RU-486 může také vést k rizikovým těhotenstvím, protože zvyšuje riziko mimoděložního těhotenství. Kromě toho zvyšuje produkci kortizolu, což snižuje schopnost imunitního systému bojovat s infekcí: vysvětluje to nejčastější vedlejší efekty potratové pilulky, bakteriální infekce či chlamydie (M. W. RODGER, D. T. BAIRD, Fertility and Sterility, 1990, 56 (1), 32-40).
Požití RU-486 může také vést ke smrti! Nedávná studie provedené Centers for Disease Control and Prevention v Atlantě, USA, popisuje případ čtyř úmrtí, ke kterým došlo v následujícím týdnu po potratu prostřednictvím potratové tabletky (M. FISCHER, J. BHATHANG, J. GUARNER et AL., „Fatal toxic shock syndrome associated with Clostridium sordellii after medici abortion“, New England Journal of Medicine 2005 Dec. 1, 353 (22), 2352-2360). V roce 2005 publikovala Food and Drug Administration v USA studii provedenou na 607 ženách, které po čtyři roky užívaly mifepriston (účinná látka RU-486).
Výsledek: 237 žen mělo krevní výrony (jedna zemřela, 42 ve vážném ohrožení života); 68 žen potřebovalo transfůzi, 66 žen dostalo infekci (v sedmi případech došlo k anafylaktickému šoku, tři ženy zemřely, čtyři byly o ohrožení života); ve 43 případech bylo nutné nasadit silné dávky antibiotik, v 513 případech byl nutný chirurgický zákrok. Bylo zaznamenáno 17 případů mimoděložního těhotenství, 22 případů, kdy těhotenství pokračovalo navzdory použití pilulky, tři plody byly vážně poškozeny (M. M. GARY, D. J. HARRISON, „Analysis of Severe Adverse Events Related to the Use of Mifepristone as an Aborfacient“, Annals of Pharmacotherapy Feb 2006, 40 (2), 191-197).
Registrovaných úmrtí je USA více, alarmující je fakt, že k pitvě došlo na žádost rodinných příslušníků (kteří chtěli vědět příčinu náhlého úmrtí), takže je možné, že pilulka má obětí více.
Konečně můžeme uvést, že prof. Greene z Massachusetts General Hospital v Bostonu dokazuje, že úmrtnost žen na potrat pilulkou RU486 je 10x větší nežli v případě chirurgického potratu (M. GREEN, „Fatal infection associated with mifepristone-inducted abortion“, New England Journal of Medicine 1 Dec. 2005, 353 (22), 2317-2318.
Zdroj citace: Pravda o potratové pilulce? Od dr. Unzeitiga těžko! Blog – David Pavel Černý, blog i-dnes, publikováno 10.8.2010
Postabortívny syndróm
Zatímco somatické komplikace jsou zastánci potratů ochotni připustit, mnozí až vehementně popírají následky psychické.
V odborné literatuře se můžeme dočíst, že po interrupcích žena většinou prožívá úlevu, a že postinterrupční syndrom je fikce, prý se jej nepodařilo prokázat. Jaká je realita ?
S psychickými následky potratu jsme se v praxi opakovaně setkala, a mohu jednoznačně potvrdit, že existují. Jsem ochotná připustit, že se nevyskytují u každé ženy a po každém potratu. Problém je v tom, jednoznačně stanovit příznaky této „neexistující diagnózy.“
Ukažme si alespoň pár kazuistik:
Paní Jana měla dvě děti, když neplánovaně otěhotněla potřetí. Dítě „dala pryč“, ale pocit úlevy se nedostavil. Ztrátou dítěte natolik trpěla, že po domluvě s manželem se pokusila otěhotnět znovu. „Pořídili si“ další dítě jako náhražku za to potracené, ale pocit úlevy se stejně nedostavil. Dodnes, a je to již 20 let po této události, když jejich rodina usedá ke stolu, paní Janě se mihne hlavou bolestná myšlenka: jeden člen rodiny tady chybí.
Lenka podstoupila potrat z tzv. Zdravotní indikace. Užívala antibiotika tetracyklínového typu a netušila, že je těhotná. Ač měla později další děti, přesto se smutkem říká: „ i kdyby to dítě bylo postižené, milovali bychom je. A zuby se přece dají spravit.“
Petra nebyla duševně zdravá. Projevy její nemoci zahrnovaly úzkostné stavy, depresi a pocit vyčerpání. Navíc měla už dvě malé děti. K potratu byla víceméně donucena okolím. Úleva po potratu se nedostavila, naopak její potíže vyvrcholily pokusem o sebevraždu a následnou hospitalizací na psychiatrii. Velmi si potrat vyčítá a nesnese pohled na malé dítě. V terapii jsme dlouze a často mluvily o tom, jak je pro ni těžké snést, že švagrová je těhotná. Psychicky se pracně připravovala na to, až uvidí její dítě. Později se mi svěřila, že na společenské rovině vše snad zvládla-s vypětím sil pochválila dítě, jak je krásné, slaďoučké, apod. Poté rychle utekla do ústraní, aby se mohla vyplakat. Bojí se, že malému synovci ublíží- příliš jí připomíná její bolest.
Zita mívala dlouho po potratu sny, že se stará o dítě. Naplňovalo ji to radostí, ale po probuzení se vždy konfrontovala s tvrdou realitou. Pláč a pocit zoufalství ji provázely po celé týdny. Z etických důvodů ve zdravotnictví samozřejmě nelze použít skrytou kameru, proto se pokusím alespoň popsat, jak s bouřlivým pláčem říkala: „proč mi to nikdo neřekl, jak budu trpět ? Proč mě doktoři nevarovali ?“Tyto příznaky díky konverzi k víře, odpuštění a usmíření celkem překonala, trvalým následkem však je frigidita, což ji velmi trápí, protože má hodného milujícího muže. Jakmile má dojít k pohlavnímu styku, Zita se hroutí. Je jí nesmírně líto muže, kterého miluje. Snad se ji podaří vyléčit, ale je to náročné. Skoro při každé návštěvě mi zdůrazňuje: „paní doktorko, říkejte ženám, co potrat obnáší, ať nedopadnou jako já.“
Věra se dostala do naší péče kvůli záhadným bolestem břicha, které popisovala jako kdyby jí někdo vrazil do břicha rozžhavenou železnou tyč. Šlo o psychosomatickou nemoc, bez jakéhokoliv tělesného nálezu. Předpokládala jsem možnou souvislost se dvěma umělými potraty, než se však podařilo se k tomu propracovat (terapeut nemůže být necitlivý), přátelé jí zajistili vyšetření v Praze,Věra požádala o předčasné propuštění a pak už jsme ji nikdy neviděli.
Ovšem nejtěžší případ byla paní Barbora. Psychických potíží měla celou řadu, vyplývaly i z jejího vpravdě dost neutěšeného života-byla týrané dítě, matka-alkoholička-mlátila všechny děti i tatínka, manželství jí 
zkrachovalo a takto bychom mohli pokračovat. Její těhotenství s přítelem bylo sice neplánované, ale přijaté. Jenže byla k potratu víceméně donucena neuroložkou, kvůli potížím s páteří. Následky potratu se snažila tajit. V dokumentaci byla v záplavě jiných informací stručná zmínka, že před měsícem podstoupila potrat ze zdravotní indikace. Pozvala jsem si ji k pohovoru a vznesla přímý dotaz, jestli nemá po potratu nějaké psychické potíže. Nepřála bych vám vidět její reakci. Tak rychlé zblednutí se běžně nevidí. Byla bílá jako stěna a s očima vyděšenýma hrůzou (na ten pohled nikdy nezapomenu) mi říká: „paní doktorko, jak to víte ? Já každou noc slyším dětský pláč, probudí mě ze spaní, a pak si uvědomím, co jsem udělala. Čekala jsme holčičku, vím to, nebo spíš tuším. Já bych ji tak chtěla zpátky. Proč mě k potratu donutila ta doktorka ? Určitě bych dítě vzládla donosit i s bolestmi v zádech. Dala bych všechno, celé své zdraví, za to, že by moje dítě mohlo žít. Ano, i kdybych měla skončit na vozíku, tak by mi to za to stálo.“ Tato zoufalá paní byla tak vděčná za každé laskavé slovo, za to, že ji někdo přijme a neodsoudí.
Víte, nám, kteří jsme proti umělým potratům, je často předhazováno, že si vymýšlíme. Postabortivní syndrom je prý fikce a potrat drobný neškodný zákrok. Také jsme obviňováni, že lidem indukujeme špatné svědomí a že jim „ordinujeme“ potíže. Kdyby tomu tak bylo, jak je možné, že tyto problémy existují ? Jaktože jsou svépomocné organizace, které těmto ženám pomáhají ? Jaktože některé ženy po potratu zakládají webové stránky, na kterých popisují své problémy ? Jak je možné, že mi asi před dvěma lety napsali z jedné mimobrněnské charity s prosbou o pomoc ? Obracejí se na ně ženy, které trpí po potratu, a pracovníci charity nevědí, co s nimi mají dělat. Existuje kvalitní literatura na toto téma, nejznámější je asi kniha Proč pláčeš, Miriam ? Shrnuje nejen osobní svědectví žen po potratu, ale i názory odborníků.
Ještě by bylo vhodné dementovat jeden rozšířený výrok: problémy po potratu mají jen křesťanky. Je to nesmysl. Možná je mají častěji, v důsledku silně vyvinutého svědomí, ale tyto příznaky se vyskytují i u ateistek. I některé z těch výše popsaných případů byly naprosté ateistky.
Zdroj citace: Ilona Burdová: Jak s dětmi mluvit o sexu, manželství a rodičovství. Brno. Kartuziánské nakl., 2011
*******************************************************************
POznámka redakcie:
MUDr. Ilona Burdová se narodila r. 1970 v Brně. V roce 1995 promovala na Lékařské fakultě Masarykovy Univerzity v Brně. Již od doby středoškolských studií se zajímala o psychoterapii, později se jí začala zabývat i profesionálně. Na vysoké škole konvertovala ke katolické víře a při studiu duchovní literatury byla mile překvapena, že křesťanství není jen souborem příkazů a zákazů, ale že má i značný terapeutický potenciál.
Začala se tedy hlouběji zajímat o možnosti integrace mezi křesťanstvím a psychoterapií a své poznatky využívat v praxi. Zkušenosti čerpala také při účasti na duchovních obnovách, na jejichž vedení se někdy i sama podílela. Přála si otevřít křesťanskou psychiatrickou ambulanci, tyto plány byly však přerušeny vytouženým a dlouho očekávaným mateřstvím. Autorka doufá, že své představy zrealizuje po návratu do zaměstnání.
Žene chceli vyvolať potrat, dieťatko ešte žilo!
Sofia s dcérkou a manželom 15.04.2011
„Je to náš malý zázrak. Pozerám sa na ňu a premýšľam, že ak by som si vtedy vzala lieky, nebola by tu. Za štyri hodiny by ju zabili,“hovorí matka, ktorá má ešte ďalšie tri dcérky.
Pri skene v Brighton’s Royal Sussex County Hospital jej lekári povedali, že by mala ísť na potrat, pretože jej dieťo zomrelo. Údajne nemocničný personál nepreukázal žiadny súcit. „Povedali mi, ako sa zbaviť dieťaťa – ale po troch deťoch viem, aký je to pocit, byť tehotná. Dokonca si spomínam, ako Chris chcel, aby som si vzala tie tabletky, pretože veril lekárom. Vtedy som ho trochu nenávidela,“ popisuje situáciu Sofia.
Bella-Mae musela po pôrode bojovať o život, pretože sa narodila predčasne. Bola v inkubátore na jednotke intenzívnej starostlivosti s detskou žltačkou, ale v súčasnosti ju už majú rodičia doma.
„Chcel som ju volať Lucky. Teraz je tu, je to úžasné. Personál, ktorý pomáhal Bella-Mae na svet, bol skvelý. Ale aj tak sme stále nahnevaní,“ povedal otec Chris.
Šéf nemocnice sa páru za chybu ospravedlnil a sám vykonával dohľad na tým, aby sa zabránilo ďalším prešľapom. „Ľudská chyba tohto druhu je veľmi zriadkavá,“ uviedol.
http://www.topky.sk/cl/11/1261459/Zene-chceli-vyvolat-potrat–dietatko-este-zilo-
