Kdykoliv a kdekoliv si jakýkoliv evropský národ vzpomene na svoji historickou minulost, kulturu, tradice a víru vlastní země – okamžitě pocítí uzdu svých cizáckých „demokratických“ sil, tvrdě krotících národní pocity, kulturu, tradice a víru tím, že je uvede „do souladu“ se zájmy mezinárodního bankovního kapitálu.
Na novoročním příkladu Maďarska je to vidět velmi dobře: člen OSN od r. 1955, v GATT (současná WTO) od r. 1973, v MMF a IBRD od r. 1982, v Radě Evropy od r. 1991, v NATO a EU od r. 2004 – země, která je ve všech tabulkách o postavení v západní demokracii uváděna za Vzor spolupráce s MMF a EU“ – se před našima očima mění na fackovacího panáka.
Odpověď na otázku „proč“ již byla uvedena v článku Financial Times „Maďarský premiér se vydává po povědomé trajektorii od ekonomického chaosu k politickému autoritářství. Od okamžiku pádu berlínské zdi měla Evropská unie dva velké projekty: společnou měnu a prosazení demokracie na východě. Euro nyní vážně zakolísalo a Orban vysílá silný signál v souvislosti s riziky ohrožujícími demokracii.“
Stačí si projít řadu proti-maďarských textů z posledních dní, obzvláště v amerických masmédiích, aby byl mechanismus rozdělování na „naše“ a „cizí“ dostatečně jasný. Například jestliže maďarský premiér „Viktor Orban přešel z antikomunismu na xenofobii“, za kterou je třeba vidět maďarské národní zájmy, znamená to, že dříve byl „jejich“ a nyní je „cizí“.
Nebo – „jakkoliv je to pro politika, tak nesmiřitelného u svého nepřátelství vůči post-sovětskému Rusku, paradoxní, Orbanova verze demokracie by si zcela jistě zasloužila potlesk Vladimira Putina“, což znamená totéž: změnu statutu Orbana z „jejich“ na „cizí“.
Pokud si všechny tyto západní charakteristiky „rozebereme“, tak se objeví všední věc: Západ se bojí zopakovat chybu, které se dopustil ve vztahu k Řecku, kde sociální výdaje státní kasy vážně omezily příjmy bankovního sektoru. Na Řeky naštvaní investoři utekli se svými penězi tam, kde byl vývar větší, čímž Řecko donutili stále více se zadlužovat u MMF a EU.
Pravda, v Maďarsku je situace poněkud odlišná. Zde se hlavním dráždidlem pro mezinárodní spekulanty na měnových trzích nestal růst státního dluhu. Ten v druhém čtvrtletí loňského roku činil pro Evropu zanedbatelných 75% GDP, i když již ve třetím čtvrtletí dosáhl 82%. Vzhledem k tomu, že jde o jedno z nejnižších zadlužení na evropském kontinentu, tak mezinárodní investory sotva vystrašilo. Nicméně maďarské ministerstvo financí již dvakrát nedokázalo na evropském trhu cenných papírů umístit své státní dluhopisy. O závažnosti situace vypovídá jak rychlé znehodnocování domácí měny v prvních dnech roku 2012, tak propadající se ceny maďarských státních dluhopisů. Výnosy pěti a desetiletých dluhopisů vzrostly na 10,5%. Celkem vysoký výnos vypovídá o zjevné neochotě mezinárodních investorů půjčovat peníze státu, jehož rating Moody’s a Standard & Poors v listopadu a prosinci 2011 snížily na úroveň „smraďochů“ a přiřadily k tomu negativní prognózu.
Již výnos dluhopisů na úrovni 7% ve střednědobé perspektivě nevyhnutelně povede k platební neschopnosti státu. Vypovídá o tom zkušenost Řecka, Irska a Portugalska, kteréžto země prosily o pomoc u Evropské unie a MMF. Tato cesta se navrhuje i Maďarsku, které koncem ledna bude potřebovat 16 miliard euro, aby mohlo splatit maturující papíry.
Nicméně úspěšné Maďarsko se stalo dalším očitým svědkem dluhové krize v Evropské unii nejen díky problémům s rozpočtem, ale především z politických důvodů.
Ty spočívají v tom, že ve volbách na jaře 2010 zvítězily v Maďarsku s velkým náskokem „nacionalistické síly“, jak píšou švýcarské Neue Zürcher Zeitung. Koalice vedená stranou FIDES získala v parlamentu dvě třetiny křesel. A pokud by tato strana pokračovala v „liberálním vykrádání země“ západními investory, bylo by to naprosto demokratické. Nicméně události se začaly vyvíjet jiným směrem. Již v létě 2010 nový maďarský premiér Viktor Orban rázně ukončil vztahy s MMF. Projevilo se to tím, že rázně odmítl plnit požadavky fondu snížit rozpočtové výdaje, zbídačit velkou část obyvatel své země, a navzdory doporučením MMF zavedl novu daň pro bankovní sektor a snažil se posílit ekonomiku na úkor těch, kteří na ni nejvíce parazitují.
Ale především: byla změněna legislativa regulující statut maďarské centrální banky. V MMF a EU v tom náhle spatřili pokus Orbanovy vlády podřídit maďarskou centrální banku maďarskému státu, čímž by ji zároveň připravila o proslulou „nezávislost“ – možnost provádět spekulační operace na finančním trhu a být nad všemi orgány státní moci v zemi.
No a tak to začalo!
Tvrzení o tom, že demokracie a volný trh jsou pouhé nástroje politiky západních mocností, rozdělujících si svět ve vlastním zájmu, již v Bruselu a Washingtonu přestala vyvolávat bouřlivou nevoli. Všichni zmlkli. Silní „obdarovávají“ demokracií. Slabí proti tomu protestují. A na tomto pozadí je nová maďarská ústava tak zvanou ranou pod pás. Platit začala 1. ledna 2012.
„Tento týden začala platit nová Orbanova ústava,“ děsí se Financial Times. „Plná etnického nacionalismu, vytvářející vládu jedné strany a zaručující omezení osobních svobod.“
Je tak strašlivá ve skutečnosti?
V novém maďarském základním zákonu se říká, že maďarský národ sjednocuje „Bůh a křesťanství“. Povšimněte si – ne banky, ne „demokratické hodnoty“, ale víra v Krista. A Maďaři to odhlasovali! Ústava posiluje závazek státu a jeho povinnost chránit život, přičemž je stanoveno, že život začíná okamžikem početí. Ale eurofeministky v tom spatřily útok na svobodu, faktický zákaz zabíjení dětí v břiše. A to ještě není vše! Bylo zjištěno, že sňatek je v nové maďarské ústavě definován jako „spojení muže a ženy“! Jaká hrůza! Jako by nestačilo, že nyní nový maďarský základní zákon vyděluje z řad evropského křesťanstva muslimy, pohany a další, tak ještě upírá rovnoprávnost homosexuálům!
Povyk v zahraničí a ze strany granty placených maďarských poskoků by nestál za zlámanou grešli, pokud by nezačala „kanonáda těžkého kalibru“. V Bruselu a Washingtonu sdělili, že reformy Viktora Orbana tvrdě omezují demokratické svobody v zemi. FIDES – Maďarská občanská unie, jejímž vůdcem je premiér V. Orban a která má v parlamentu dvoutřetinovou většinu – se okamžitě stala „nacionalistickou silou“ odchylující se od demokratických hodnot, vybojovaných před více než 20 lety po zhroucení komunistického režimu.
A kritika z USA přichází ještě v jednom směru – nový maďarský zákon o náboženství, který uznává pouze 14 náboženských konfesí, nechává mimo zákon mnohé sekty a omezuje možnosti vzniku nových konfesí v zemi.
V Bruselu tvrdě kritizují zákon o osobních údajích. A je tu ještě jeden sporný zákon – o stihání za zločiny spáchané v letech komunistického režimu, konkrétně v době protivládního povstání v r. 1956. Západní specialisté na demokracii se obávají, že tento zákon umožní zesílit politické pronásledování opozice – socialistů, kteří v zemi ztratili autoritu, a jejichž podpora by umožnila házet Orbanovi a jeho straně klacky pod nohy.
Aby v politické při nedal možnost poplivat ideje, které shromáždily kolem Orbana velkou část země, vytvořil premiér zvláštní radu pro rozpočet, s devítiletými pravomocemi. Tato rada dostala právo vetovat rozpočtové projekty a tím nejen blokovat liberální iniciativy, ale také iniciovat provedení předčasných voleb. Orbanova vláda jmenovala předsedu Nejvyššího soudu a generálního prokurátora a vybavila je dalšími pravomocemi (což „v případě změny vlády může vést ke krizi vládnutí v zemi“, jak si myslí maďarský výzkumný institut Eötvös, vytvořený Sorosovým fondem). Z pohledu burzovního spekulanta Sorose je existence kontroly nad bankami a burzou skutečně „krizí vládnutí“. Ale z pohledu Maďarů, financujících rozpočet země, je to způsob boje s „finančními bublinami“ v ekonomice, které jsou nafukovány na jejich úkor.
Evropská unie je dnes připravena svého plnohodnotného člena převálcovat – k tomu také unie je. Šéf Evropské komise Jose Manuel Barroso již napsal Viktorovi Orbanovi několik dopisů, ve kterých vyjádřil své znepokojení ohledně provedených reforem a radil přezkoumat nové maďarské zákony, jestli odpovídají celoevropským normám. Nicméně Barroso se náhle zarazil, protože EU nemá příliš široký prostor pro manévrování: Maďarsko „má právo na samostatné rozhodování, stejně jako jakákoliv jiná země EU“.
Bezděky na mysli vytane: pokud by měl Brusel „jednotky rychlého nasazení“, jako Washington, byl by manévrovací prostor mnohem širší. Jenže je nemá, a tak se Evropská unie soustředila na ekonomickou (možná nejdůležitější) stránku konfliktu s vlastním členem a pokouší se Orbanově vládě zabránit zachovat „nezávislost“ centrální banky země, tedy faktické nepodléhání centrální banky žádnému státnímu orgánu. V rámci tlaku na Maďarsko používá Evropská komise jak ekonomické páky, kdy rovněž demonstrativně ukončila rozhovory o poskytnutí potřebného úvěru Maďarsku, tak právní, kdy prověřuje možnost obrátit se na Soud Evropské unie.
Jako vždy, zájmy mezinárodní finanční lobby nejsou z počátku prosazovány puškami, ale může to jejich použitím skončit. Nejdříve jsou použity peníze. Banky jich mají spoustu a není pro ně problém dostat na ulici několik tisíc či dokonce desítek tisíc lidí. Na protivládní demonstraci v Budapešti 2. ledna jich bylo kolem 30,000. Vyšli do ulic požadovat „nezávislost“ centrální banky a demisi Orbanovy vlády. Vůdce opoziční „Solidarity“ Szandor Sekei Reuters řekl, že nová ústava ničí demokratické mechanismy, které byly v Maďarsku vytvořeny po pádu komunismus v r. 1989.
Těchto 30,000, jdoucích bok po boku s MMF, půjde zajisté daleko…
A v Bruselu v tuto chvíli zkoumají možnost soudní žaloby na Budapešť kvůli nedodržení úmluv a paktů EU ze strany Maďarska. Tuto otázku bude Evropská komise projednávat na svém aktuálním zasedání.
http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/1784-financni-internacionala-utoci-na-madarsko.aspx
