Slava Isusu Christu! Laudetur Iesus Christus!

K článku na idnes „Vatikán již nechce obracet židy na víru“, ktorý máte na svojej stránke magnificat mám odpoveď, ktorú dal v diskusii na hlavne spravy k článku „Katolíci by sa nemali pokúšať konvertovať židov“ prezývka (nick) „prirodzený antitalent“. Ten článok na hlavných správach je podobný. Píše:

„Dokument som čítal, preto článok dám na pravú mieru.1. Článok jemne zavádza a klame, že je v dokumente písané, že katolík sa nemá pokúšať konvertovať židov. Toto sa tam vôbec nepíše. Ba dokonca v samotnom článku o pár riadkov nižšie autor uvádza opačnú vetu, ktorá je v dokumente: „Cirkev je preto povinná nazerať na evanjelizáciu židov, ktorí tiež veria v jedného Boha, odlišným spôsobom.“ Čiže si protirečí, na jednej strane nemá konvertovať židov na druhej strane treba evanjelizovať židov odlišným spôsobom.2. Autor článku píše, že “inštitucionálna židovská misia bola (pred 50 rokmi) principiálne odmietnutá”. V dokumente je to takto: „In concrete terms this means that the Catholic Church neither conducts nor supports any specific institutional mission work directed towards Jews. While there is a principled rejection of an institutional Jewish mission, Christians are nonetheless called to bear witness to their faith in Jesus Christ also to Jews, although they should do so in a humble and sensitive manner…“ Teda, že “ v konkrétnych slovách to značí, že Katolícka cirkev ani neprevádzkuje ani nepodporuje žiadnu špecifickú misijnú prácu týkajúcu sa židov. Zatiaľ čo existuje zásadné odmietanie inštitucionálnej židovskej misie, kresťania sú jednako povolaní prinášať svedectvo o svojej viere v Ježiša Krista taktiež židom, hoci to majú robiť pokorne a citlivo…“ Ďalej sa v dokumente píše, že „kresťanská misia a svedectvo …patria k sebe.“ Čiže zhrnuté je to tak, že kresťan tým, že prináša svedectvo (v tomto prípade židom), tak robí misiu. Ibaže tá misia nie je inštitucionalizovaná.
3. Ale treba zobrať na vedomie, že Cirkev nemá a neprevádzkuje inštitucionalizovanú misiu ani k moslimom, ani k budhistom, ani k hinduistom, ani k šintoistom. Ani nikdy v histórii takéto inštitucionalizované misie nemala. Čiže tento autor napísal článok systémom veľa kriku pre nič.
4. V prológu dokumentu je aj tak napísané, že „tento text nie je magisteriálny dokument alebo doktrinálne učenie katolíckej Cirkv,i ale je to reflekcia…“ Čiže nie je to záväzné pre vieru.“http://www.hlavnespravy.sk/vatikan-katolici-by-sa-nemali-pokusat-konvertovat-zidov/719773

149 utečencov z Iraku pristálo na Slovensku

Lietadlo so 149 utečencami z Iraku pristálo na Slovensku!

Na Slovensku pristálo lietadlo so 149 utečencami.Autor: TASR

Ďalšie

Skupina 149 asýrskych kresťanov, ktorých prijatie je súčasťou dobrovoľného príspevku k riešeniu migračnej krízy, v noci pricestovala na Slovensko. Lietadlo s rodinami z územia severného Iraku pristálo o 22.25 h na košickom letisku.

Prílet sprevádzali na letisku bezpečnostné opatrenia. Skupinu Iračanov, ktorí zo svojich domov utiekli pred Islamským štátom, po pasovej kontrole prevezú do azylového zariadenia ministerstva vnútra v Humennom. Pôvodne mala skupina asýrskych kresťanov priletieť na Slovensku už v uplynulých dňoch,z bezpečnostných dôvodov sa let odložil.

Ďalšie 4 fotografie v galérii.

Na Slovensku pristálo lietadlo so 149 utečencami.Autor: TASR

Hovorca Ministerstva vnútra SR Ivan Netík označil ich presun na Slovensko za záchrannú misiu. Ak by neutiekli pred islamskými extrémistami zo svojich domovov, čakala by ich smrť. Pred odletom z Iraku žili 15 mesiacov v kláštore, kde sa už začali prostredníctvom občianskeho združenia Pokoj a dobro učiť slovenský jazyk. „Ide momentálne o jedinú skupinu, ktorá prichádza na Slovensko, ďalšie skupiny sú rozpracované do Poľska a do Českej republiky. Momentálne je to naša jediná kapacita, ktorú vieme poskytnúť na to, aby integrácia týchto ľudí bola úspešná,“ povedal pre Netík pre novinárov. Vianočné sviatky tak strávi skupina premiestnených asýrskych kresťanov v mieri a bezpečí, už v piatok budú mať v záchytnom tábore v Humennom svätú omšu.

Azylantov čaká podľa hovorcu rezortu vnútra najprv tzv. karanténa v dĺžke zhruba tri týždne, zahŕňajúca zdravotné prehliadky a ďalšie povinné procesy, následne budú mať voľný pohyb. Štandardný integračný proces pre azylantov na Slovensku trvá od šiestich mesiacov do dvoch rokov. „My potrebujeme v prvom rade naučiť týchto ľudí slovenčinu, pretože to bude základ k tomu, aby sa vedeli dobre integrovať do našej spoločnosti,“ konštatoval Netík. V skupine sú vzdelaní ľudia, v závislosti od ich profesie sa im bude neskôr hľadať práca. „V spolupráci s cirkvou, občianskymi združeniami, ale aj dobrovoľníkmi, ktorí sa nám prihlásili, ich budeme umiestňovať tam, kde nebudú nejakým spôsobom vyrušovať slovenskú spoločnosť, a tam, kde ich budú chcieť ľudia prijať,“ dodal.

Za pomoc pri úniku pred hrozbou Islamského štátu poďakoval za skupinu chaldejský kňaz Douglas Al-Bazi, ktorý irackých kresťanov na ceste na Slovensko sprevádzal. Vyjadril vďaku slovenskej vláde, cirkvi a všetkým, čo sa na evakuácii a presídlení podieľali. „Ďakujem ľudu Slovenska, že otvoril náruč prenasledovaným kresťanom, ktorí potrebujú bezpečné miesto a nový domov. Vážime si vašu bezpečnosť a uisťujem vás, že naši ľudia sú mierumilovní a radi sa stanú vašou súčasťou.Ďakujem za vašu štedrosť, že ste prijali túto skupinu a dovolili môjmu ľudu stať sa produktívnymi občanmi tejto veľkej krajiny,“ uviedol Al-Bazi, ktorý sa o niekoľko dní vracia naspäť do Iraku.

Ďalšie 4 fotografie v galérii.

Na Slovensku pristálo lietadlo so 149 utečencami.Autor: TASR

Situáciu s utečencami, ktorí v Iraku žijú bez domova v zlých podmienkach, osobne pozná rímkoskatolícky kňaz z nitrianskej diecézy a predseda OZ Pokoj a dobro Peter Brenkus. Pre novinárov sa vyjadril o asýrskych kresťanoch, ktorí na Slovensko prišli a ktorí v niektorých Slovákoch vzbudzujú negatívne postoje. „Tí ľudia sa veľmi nelíšia od nás, čo sa týka našich hodnôt. A ak, tak tie hodnoty berú opravdivejšie než my. Neraz aj pri reakciách niektorých ľudí môžeme vidieť, že tie hodnoty, ku ktorým sa niekedy hrdo hlásime, nedokážeme vždy celkom žiť. Vlastne táto situácia a tento projekt poukazuje nielen na tých 149 ľudí, ktorí k nám prichádzajú, ale na to množstvo ďalších, ktorí tam ostávajú a ktorí museli práve kvôli vernosti voči tým hodnotám, kvôli vernosti voči Ježišovmu menu opustiť svoje domovy a zanechať úplne všetko. A v tomto sú nám obrovským príkladom,“ povedal.

http://www.cas.sk/clanok/338888/lietadlo-so-149-utecencami-z-iraku-pristalo-na-slovensku.html

Česká Nezávislá TV, Správy 10. XII. 2015

Vatikán uznal Židov za „pravú vieru“

10. prosince 2015 18:11

Římskokatolická církev vzdala veškeré úsilí o konverzi židů a vyzývá v této souvislosti věřící, aby skoncovali se snahou toho dosáhnout. Zvláštní teologická komise ve Vatikánu ve čtvrtek vydala stanovisko, že i židé mohou dosáhnout věčného spasení, aniž by se stali křesťany.

Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/rimskokatolicka-cirkev-vzdala-usili-o-konverzi-zidu-pc4-/zahranicni.aspx?c=A151210_174040_zahranicni_ane

Kardinál Koch (vpravo) a rabín Rosen představují ve Vatikánu nový dokument (10. prosince 2015) | foto: Reuters

Padesát let poté, co církev vydala prohlášení Nostra aetate (V naší době), kterým skoncovala s po staletí trvajícím soupeřením s ostatními náboženstvími a otevřela se dialogu s nimi, zašla nyní teologická komise ještě o něco dále než předchozí papež Benedikt XVI. Ten se v roce 2011 vyslovil proti snahám konvertovat židy.

„Přestože židé nemohou uvěřit v Ježíše Krista jako univerzálního Spasitele,patří jim ve spasení určitý díl,“ uvedla komise v dokumentu, aniž upřesnila, jakým způsobem (text dokumentu v angličtině).

Církev se domnívá, že spása člověka může přijít jedině veskrze víru v Ježíše Krista. Podle jejího tvrzení jde o Syna Božího, který vstal z mrtvých. Křesťané jsou přitom vedeni k tomu, aby svou víru ve světě šířili a získávali tak do svých řad další věřící.

Vůči židům však nyní dochází ke změně v přístupu. Katolíci jim mají podle komise svou víru předkládat s „pokorou a citlivostí“, tedy uznávat, že i židé jsou nositeli „Božího slova“, a to s ohledem na velkou tragédii holokaustu. Římskokatolická církev se tak nepřímo hlásí k odpovědnosti za své učení v minulosti, které přispělo k rozvoji antisemitismu v Evropě.

„To v praxi znamená, že katolická církev ani nevede, ani nepodporuje žádnou institucionální misi zvláště zaměřenou na židy,“ uvedla komise.

Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/rimskokatolicka-cirkev-vzdala-usili-o-konverzi-zidu-pc4-/zahranicni.aspx?c=A151210_174040_zahranicni_ane

Vatikán vlastne neprekvapil…

Napísali ste nám: Niečo z histórie

Sacco di Roma – trest milosrdného Boha

Píše se rok 1527. Církev prožívá období zmatku věroučného i morálního. V Německu propuklo schizma, ale papež, jak se zdá, není schopen uvědomit si závažnost tohoto dramatu. Skupina kardinálů a biskupů prosazuje nutnost souhlasu s heretiky. Jak tomu bývá v nejtěžších hodinách dějin, události následují s extrémním spádem. V neděli 5. května vojsko, které vtrhlo z Lombardie, dorazilo na Janikulus.

Císař Karel V. rozezlený, že Klement VII. uzavřel politickou alianci s jeho protivníkem, francouzským králem Františkem I., vyrazil se svým vojskem proti hlavnímu městu křesťanství. Ten večer slunce zapadalo naposled nad oslňujícími krásami renezančního Říma. Asi 20 tis. mužů, Italů, Španělů a Němců, mezi nimi mnoho žoldnéřů a lancknechtů luterské víry se připravovalo na útok proti Věčnému městu. Jejich velitel jim dal povolení město vyplenit.

Celou noc zněly zvony na Kapitolu a svolávaly Římany do zbraně, ale bylo již příliš pozdě na improvizaci účinné obrany. Za úsvitu 6. května s podporou husté mlhy nastoupili lancknechti ke zteči hradeb mezi Sant´Onofrio a Santo Spirito. Švýcarská garda se shromáždila kolem vatikánského obelisku rozhodnuta zachovat až k smrti věrnost své přísaze. Poslední z nich se obětovali u hlavního oltáře baziliky Svatého Petra. Jejich odpor umožnil útěk papeži s několika kardinály.

Přes Passetto di Borgo, který spojuje Vatikán s Andělským hradem, unikl Klement VII. do pevnosti, jediné ochrany před nepřítelem. Z cimbuří mohl papež sledovat strašnou řež, která se odehrávala u bran hradu, zatímco nemocní z nemocnice Santo Spirito in Saxia byli vražděni ranami kopí a mečů.

Bezmezné povolení loupit a vraždit trvalo osm dní, okupace města pak devět měsíců. Peklo je ničím ve srovnání se spouští, jakou představuje Řím, čteme v benátské zprávě z 10. května 1527, jak uvádí Ludwig von Pastor ve Storia dei Papi (Desclée, Roma 1942, vol. IV, 2, p. 261).

Přednostními obětmi zuřivosti lancknechtů byli řeholníci. Kardinálské paláce byly vypleněny, chrámy zprofanovány, kněží a mniši zabíjeni nebo prodáváni do otroctví, mnišky znásilněny a prodány na trhu. Bylo možno spatřit obscénní parodie na náboženské obřady, mešní kalichy používali opilci s kletbami na rtech, posvěcené hostie opečené v rendlíku házeny zvířatům, hroby světců zneuctěny, s hlavami apoštolů jako sv. Ondřeje si hráli na ulicích jako s míčem.

Do kostela k oltáři byl uveden osel oděný do mešních rouch. Kněz, který odmítl vydat hostie, byl rozsekán na kusy. Město bylo potupeno ve svých náboženských symbolech a svatých památkách (viz André Chastel, Il Sacco di Roma, Einaudi, Torino 1983; Umberto Roberto, Roma capta. Il Sacco della città dai Galli ai Lanzichenecchi, Laterza, Bari 2012).

Klement VII. z rodu Medici nepřijal výzvu svého předchůdce Hadriána VI. k radikální reformě církve. Martin Luther šířil již 10 let své hereze, ale papežský Řím dále setrvával v relativismu a v hedonismu. Ne všichni Římané propadli mravní zkáze a zženštilosti, jak se domníval historik Gregorovius. Nepatřili mezi ně šlechtici jako Giulio Valatti, Gianbattista Savelli a Pierpaolo Tebaldi, kteří vztyčili svůj prapor se znakem Pro fide et Patria a kladli do posledního dechu heroický odpor u Ponte Sisto; nebyli mezi nimi ani žáci Colleggio Capranica, kteří přispěchali na pomoc a padli u Santo Spirito, kde bránili papeže v jeho ohrožení.

Za tuto hromadnou oběť získal onen církevní institut titul „Almo“ (božský, vznešený). Klement VII. se zachránil a spravoval církev až do roku 1534 a potýkal se s rozkolem Lutherovým a pak anglickým, ale stát se svědkem pustošení Říma bylo pro něho tvrdší než sama smrt. Císařské oddíly až 17. října 1528 opustily Řím, který byl v troskách.

Měsíc po vpádu podává jeden z očitých svědků tento úděsný obraz: V Římě, hlavním městě křesťanství nezní žádný zvon, žádný kostel se neotevírá, neslaví se mše, neděle není sváteční den. Bohaté krámy na tržištích slouží jako stáje pro koně, nejkrásnější paláce jsou zpustošeny, mnoho domů vypáleno, jiné zbořeny, zbaveny portálů a oken. Ulice se změnily ve smetiště. Hrozný je zápach z mrtvol, lidé i zvířata mají stejný pohřeb; v chrámech jsem viděl mrtvoly zkrvavené od psů. Nevím, k čemu bych to všechno přirovnal, snad ke zničení Jeruzaléma. Nyní poznávám Boží spravedlnost, která nezapomíná, i když přichází pozdě. V Římě se páchaly zcela otevřeně všechny hříchy: sodomie, simonie, idololatrie, pokrytectví, podvody; proto se nemůžeme domnívat, že toto všechno se událo náhodou. Stalo se tak z Božího soudu (L. von Pastor, Storia dei Papi, cit., p. 278).

Papež Klement pověřil Michelangela zobrazit v Sixtinské kapli Poslední soud, aby tak zvěčnil drama, které v oněch dnech podstoupila církev Říma. Všichni to chápali jako trest z nebe. Nechyběla včasná varování, jako blesk, který udeřil do Vatikánu a postava poustevníka Brandana z Petroie, kterého lid uctíval jako „Kristova blázna“ a který o Zeleném čtvrtku 1527, když Klement VII. žehnal u Svatého Petra lid, zvolal: bastarde sodomito, pro tvé hříchy bude Řím zničen. Vyzpovídej se, obrať se, protože za čtrnáct dní Bůh udeří na tebe i na město.

Rok předtím, koncem srpna byly křesťanské oddíly poraženy od Osmanů na poli u Moháče. Maďarský král Ludvík II. Jagellonský v bitvě padl a vojsko Sulejmana I. opanovalo Budín. Zdálo se, že islámská vlna valící se do Evropy je nezadržitelná. A přesto hodina trestu byla jako vždy hodinou milosrdenství. Lidé církve pochopili, jak bláhově šli za leskem rozkoší a moci. Teprve po strašném Sacco změnili od základu svůj život.

Radostný Řím renezance se změnil v přísný Řím kajícnosti a protireformace. Mezi těmi, kteří vytrpěli Sacco di Roma, byl Gian Matteo Giberti, biskup z Verony, který však byl tehdy v Římě. Uvězněn okupanty přísahal, že neopustí své biskupské sídlo, pokud bude osvobozen. Dodržel své slovo, vrátil se do Verony a věnoval všechnu svou energii reformě církve až do své smrti 1543.

Svatý Karel Boromejský, který se pak stane vzorem biskupů katolické Reformy, se inspiroval jeho příkladem. V Římě byli také Carlo Carafa a sv. Kajetán z Thieny, kteří v roce 1524 založili řád theatinů, vysmívaný pro svůj postoj neochvějné důvěry v Boží Prozřetelnost, která šla tak daleko, že spoléhala na almužnu, ale nikdy o ni neprosila. Tito dva zakladatelé řádu byli trýzněni lancknechty, ale zázračně unikli smrti.

Když se Carafa stal kardinálem a předsedou prvního tribunálu Svaté římské a všeobecné inkvizice, chtěl mít po svém boku dominikána otce Michele Ghislieriho. Oba dva, Carafa a Ghislieri se jmény Pavel IV. a Pius V. se stali vynikajícími papeži katolické protireformace XVI. století.

Tridentský koncil (1545 – 1563) a vítězství na Turky u Lepatna (1571) ukazují, že i v nejtemnějších hodinách dějin je s Boží pomocí možná obroda: ale u jejího vzniku stál očistný trest Sacco di Roma.

Roberto de Mattei

Život Cirkvi vo svete 50 * 2015 11. november 2015

Správy pripravuje Mgr. Zuzana Gluchichová, zakladateľka TK KBS a týždenníka Život Cirkvi, z rímskej anglickej a nemeckej agentúry Zenit a z ďalších katolíckych agentúr a internetu. Tieto správy možno nájsť aj na webovej stránke www.modlitba.sk pod „SPRÁVY ZO SVETA“.

IBAN SK2311000000002919930077 SWIFT: TATR SK BX

Obsah