Simon & Garfunkel: The Boxer
I když se můj příběh odehraje jen zřídka,tak jsem jen ubohý kluk
Promrhal jsem svůj vzdor za plnou kapsu keců, za sliby
Všechny lži a posměch, který člověk stále slyší, když je chce slyšet
A nedbá na vše ostatní, hmmmm
Když jsem opustil svůj domov a rodinu, nebyl jsem nic než kluk.
Ve společnosti cizinců, v tichu nádražní stanice, utíkal jsem, skrýval se
Vyhledával chudý čtvrti, kudy chodí otrhaní lidé, Hledal místa, který znaj jen oni..
Ptal jsem se jen po platu dělníka, šel si hledat práci, ale nedostal jsem žádný nabídky, jen ty od děvek ze sedmý Avenue. Prohlašuju, byli chvíle, kdy jsem byl tak osamělý. Tam jsem si užil trochu útěchy.
A upravím si zimní oblečení a přeju si být pryč, jdu domů,
kde mě neštvou newyorský zimy, vedou mě, jdu domů
Na mítině stojí boxer a povoláním rváč, a nese kousky každé rukavice, která ho složila nebo šlehala dokud vztekem a hanbou nekřičel , já odcházím, já odcházím, ale ten rváč ještě zůstává…
