prebraté z http://www.stjoseph.cz/g093.html
Radomír Malý
Kdo sleduje televizní zpravodajství, musí být nutně překvapen mediální masáží, jak je údajně Katolická církev prolezlá skrz naskrz kněžími-pedofily, kteří zneužívají děti. K tomu nezbývá než prohlásit zcela jasně a otevřeně: Jedná se o obrovskou lež nepřátel Církve a Ježíše Krista!
V čem spočívá? Nikoli v tom, že by mnohé případy zneužívání v některých církevních institucích v USA, Irsku, Německu či Rakousku nebyly pravdivé. Smutnou skutečností je i to, že někteří církevní představení nepostupovali proti viníkům s náležitou razancí nebo je dokonce kryli. Bolest, lítost nad tím a spravedlivé rozhořčení jsou tady přirozenou reakcí věrných katolíků.
To však nestačí. Zůstat pouze u toho by bylo kapitulací před nepřáteli svaté víry. Jejich podvod a mediální manipulace spočívají totiž v tom, že líčí tyto skandály jako specificky „katolickou“ záležitost, jako téměř součást církevního života, vyplývající z údajné nemožnosti člověka dodržovat zkostnatělou církevní morálku s povinným kněžským celibátem a potlačováním pohlavního pudu. Proti tomu se musí katolíci rezolutně bránit a tuto lež demaskovat.
Pravda je totiž úplně jiná. Mons. Andreas Laun, světící biskup rakouského Salcburku, v článku na zpravodajském servisu „kath.net“ 28. února uvádí oficiální fakta z policejních zdrojů, že případy sexuálního zneužívání dětí a mládeže narostly ve vyspělých zemích světa za posledních 50 let do obrovských rozměrů. Týká se to všech vrstev společnosti bez ohledu na náboženství a světový názor. Nejvíce případů je v rozvrácených rodinách, kde dětem nahrazuje otce otčím nebo matčin „přítel“. Dalším nebezpečným místem pro děti a nezletilé jsou některé školy, internáty a ordinace lékařů. Německý deník „Frankfurter Rundschau“ jako jeden z mála upozornil na skandály v nejprestižnějším německém gymnáziu v Odenwaldu, které je dokonce pod patronací UNESCO. Bylo tam odhaleno několik pedagogů, všichni ateisté a někteří z nich členové tzv. „Humanistické unie“, jež se specializuje na zuřivý boj proti Církvi, kteří celá desetiletí zneužívali žáky, hetero- i homosexuálně. Jeden z nich jich má na svědomí více než 100. Generální vikář lichtenštejnského Vaduzu mons. Markus Walser s odvoláním na oficiální zdroje uvedl, že na této jediné škole došlo jen v posledních letech k daleko více případům zneužití než v Katolické církvi Německa za posledních 100 let dohromady. Takových škol jsou podle listu Frankfurter Rundschau i podle mons. Walsera v Německu pravděpodobně i stovky.
Mnoha zneužití se dopouštějí i dětští lékaři. Mons. Laun uvádí zprávu z USA, kde jeden znásilnil v ordinaci přes stovku dětí a nahrál si to na video. Hnusnou perverzí vyspělé společnosti je tzv. sexuální turistika. Každoročně tisíce mužů z Německa, Holandska apod. jezdí do Thajska nebo Nepálu, kde provozují sex i s dětmi pod 10 let. Počet obětí těchto „sexuálních turistů“ je odhadován na 3 miliony ročně. Četné katolické organizace upozorňují též na kvetoucí „obchod s bílým masem“, kdy zločinecké mafie zajímají a transportují do nevěstinců v Evropě nezletilá děvčata z Asie. Známý rakouský „lovec porna“, praktikující katolík Martin Humer předložil o tom důkazy rakouským a německým orgánům, ty však neprojevily zájem toto stíhat.
Z těchto faktů je jasné, že sexuální zneužívání nezletilých nemá žádnou souvislost s kněžským celibátem a údajně „přísnou“ katolickou morálkou. Čísla naopak hovoří o tom, že v katolickém prostředí navzdory neomluvitelným hanebnostem je těchto případů procentuelně podstatně méně. Laun uvádí, že v Německu v posledním roce bylo nahlášeno téměř 300 tisíc případů zneužívání za posledních pár desetiletí, z toho něco přes 100 v katolických zařízeních, což je pouze několik promile. V Rakousku zase z nahlášených více než 500 případů zneužívání na školách připadá pouze 17 na katolické školy, které tvoří zhruba polovinu základních a středních škol v této zemi. Podle zmíněného mons. Walsera v Lichtenštejnsku, kde je biskupem pravověrný Wolfgang Haas, nebyl hlášen v církevním prostředí jediný případ zneužití, zato však celou řadu těchto zločinů spáchaly v rodinách ženaté a vdané osoby. Je tedy evidentní lží, že je má „na svědomí“ kněžský celibát.
Jádro věci tkví v tom, že v 60. letech proběhla na Západě tzv. sexuální revoluce: Mladí žádali „svobodný sex“, čili respektování promiskuity jako normálního „mravného“ chování a „právo“ homosexuálů na sňatek. Objevily se i požadavky na uznání „nároku“ na sex i pro děti, což v 70. letech prosazovaly v parlamentech západních zemí především strany Zelených. Biskup Ludwig Müller z německého Řezna upozornil (kath.net 13. 3.), že současná německá ministryně spravedlnosti Sabine Schnarrenbergerová, která neustále napadá Církev kvůli zneužívání, je členkou výše zmíněné „Humanistické unie“, která r. 2000 požadovala dekriminalizaci pedofilie. Statistiky hovoří jednoznačně. Právě po výtržnostech mládeže a studentstva 60. let, před nimiž tehdejší společnost kapitulovala, se masově rozvinuly do nebývalých rozměrů pornografie, sexuální promiskuita, homosexualita a také potraty, které byly legalizovány téměř ve všech západních zemích. Spolu s tím narostlo také hetero- i homosexuální zneužívání mládeže všude, kde k tomu byla příležitost.
Nebyla tedy katolická morálka příčinou těchto zvěrstev, ale naopak odvrat od ní. Její odmítnutí a hlásání maximálního sexuálního uvolnění způsobilo všeobecné rozšíření pohlavního zneužívání mladistvých do čísel dříve neznámých. Na tom nic nemění ani smutná skutečnost, že tato jedovatá nákaza zasáhla i část církevního prostředí. V 60. a 70. letech mnozí „progresivní“ teologové hlásali z kateder i z kazatelen nejen věroučné, ale i mravoučné hereze. Prý se Církev musí „přizpůsobit moderní době“, proto nemůže setrvávat na „překonaných“ zásadách. Encyklika papeže Pavla VI. „Humanae Vitae“, nabádající v duchu odvěké nauky Církve k respektování mravní čistoty, k sexuálnímu životu pouze v manželství a k otevřenosti vůči početí dítěte vyvolala masivní odpor právě těchto teologů a lidí jimi ovlivněných. I v Církvi proběhla revolta proti katolické morální nauce, ne jenom ve společnosti. Její součástí bylo, že brány některých seminářů a klášterů se v rozporu s tradičními předpisy otevíraly i uchazečům s homosexuálními nebo dokonce pedofilními sklony. Církevní vyšetřování v USA přineslo o tom dostatek důkazů. Tito mužové dosáhli až ke kněžskému svěcení a nastoupili do pastorace nebo do škol. Diví se potom někdo, že výsledkem jsou dnes odhalené skandály?
Zajímavé přitom je, že v těch amerických diecézích a řeholích, kde vládl autenticky katolický duch, kde se v seminářích respektovaly církevní předpisy a učila se katolická morálka, k žádným skandálům nedocházelo. Kardinál Raymond Burke (dnes prefekt Rota Romana v Římě), biskup Fabian Bruskewitz nebo arcibiskup Charles Chaput, mediálně vyhlášení jako největší „konzervativci“, nezaznamenali ve svých diecézích jedinou stížnost na sexuální zneužívání mladistvých ze strany kněží a církevních vychovatelů. Náhoda?
Ani omylem. Je to jen důkaz, že hlásaná a prosazovaná katolická sexuální morálka je nejúčinnější obranou proti dnes tolik rozšířenému sexuálnímu zneužívání. Právě to, že od ní odstoupily i mnohé osobnosti Církve – v teorii i v praxi – způsobily katolicismu dneška tyto problémy. Sv. Otec Benedikt XVI. při letošním setkání s irskými biskupy řekl, že jmenované aféry jsou důsledkem „ztráty víry“ u řady církevních osob. Tím udeřil hřebík na hlavičku. Kdo nevyznává a nehlásá pravdivě katolickou sexuální morálku, kdo přijímá hodnotový postoj současného přesexualizovaného světa, u toho se jedná více či méně o ztrátu víry, i když jde o duchovního.
Tyto zcela jasné souvislosti se konzument Církvi nepřátelských médií nedozví. Ta se pokrytecky ohánějí požadavkem „pomoci obětem kněžského zneužívání“, ale až na malé výjimky mlčí, když jde o mnohem početnější oběti zneužívání nevěreckými učiteli, vychovateli, lékaři nebo i rodiči. Tím dokazují, že jim nejde o pomoc obětem, nýbrž o zostuzení Katolické církve. Hovoří o obětech zneužívání v Církvi, ale oběti zneužívání v mimocírkevním prostředí je vůbec nezajímají. Tak se stávají spolupachateli těchto zločinů, neboť je kryjí tím, že odvádějí pozornost pouze ke Katolické církvi, u níž chtějí pranýřovat katolickou morálku, která se naopak kategoricky staví proti těmto deliktům.
Biskup Laun udává následující příklad „objektivity“ liberálních a socialistických médií: Německá policie zatkla tři šiřitele dětské pornografie. Jeden byl kněz, druhý soudce, třetí úředník ve firmě. Tisk psal pouze o knězi, ti další dva jako by neexistovali. Média také úplně zamlčela, že v USA, kde vypukl r. 2002 obrovský skandál se zneužíváním v církevních institucích, už v desítkách případů soudy konstatovaly nevinu obviněných kněží. Církev totiž vyplácí obětem bohaté odškodné a to je přímo magnetem pro podvodníky, chtějící rychle zbohatnout a jejich advokáty. I v Irsku, kde je společnost šokována odhalením o zneužívání, už policie konstatovala nevinu jednoho obviněného kněze. Před lety byl pranýřován jako „pedofil“ i arcibiskup australského Sydney George Pell. Skvěle se obhájil, jeho žalobce pod tíhou faktů veřejně přiznal, že si všechno vymyslel se záměrem získat odškodné. Celá tato hnusná kampaň je současně hrubou urážkou všech bezúhonných kněží, kteří se plně obětují práci pro spásu nesmrtelných duší, ale i řeholníků a řeholnic v charitativní službě, pečujících často o ty, o něž se nikdo jiný nechce starat, rovněž tak i řady vynikajících a skvělých pedagogů církevních škol. Na ně na všechny teď bude v důsledku této jednostranné a zmanipulované hysterie ukazováno jako na „společnost pedofilů“.
Připomeňme ještě, že podobnou mediální štvanici proti „kněžím-prznitelům dětí“, jaké jsme svědky dnes, rozpoutalo na popud Josepha Goebbelse ve 30. letech nacistické Německo. Zhruba 200 kněží a církevních zaměstnanců se octlo kvůli těmto obviněním v koncentráku. Po válce se prokázala jejich pravdivost pouze u několika málo případů. Rozdíl je jen v jednom. Nacistům šlo především o kompromitaci duchovních osob. Dnešním liberálům a socialistům jde o víc: o kompromitaci morální nauky Církve ve věci 6. a 9. přikázání, o snahu představit ji jako neživotnou, kterou nelze dodržovat. Zneužívání mládeže v Církvi je prý normální vzpourou lidské přirozenosti proti ní. Výše uvedená fakta dostatečně ukazují, že jde o pravou goebbelsovskou lež. Nejlépe ji samozřejmě zneškodníme tím, že budeme všude, kde můžeme, odhalovat a šířit pravdu. To ale musí být podepřeno ještě něčím dalším: tím, že sami budeme v rodinách katolickou nauku žít a realizovat. Tak dokážeme její životnost a aktuálnost. Proti tomu odpůrci Ježíše Krista nic nezmohou.
