Před pár dny v deníku The Guardian vyšel obsáhlý kritický článek Bena Goldacra o homeopatii s názvem „A kind of magic?“ Svými závěry se nijak nelišil od toho, co o homeopatii tvrdí už řadu let český klub skeptiků Sysifos: homeopatie nefunguje. Všechny řádně provedené studie v odborných časopisech prokázaly, že homeopatie není o nic účinnější, než placebo. Z vědeckého hlediska tedy tento (a většina dalších druhů) alternativní medicíny neobstojí. Co to ale vlastně je ta „řádně provedená studie“? A jak je možné, že zastánci homeopatie mají své vlastní studie, které naopak dokládají účinnost této léčebné metody?
Ve skutečnosti celá kontroverze okolo homeopatie není vůbec složitá ani nepochopitelná. Celá současná moderní medicína stojí na zlatém standardu, zvaném „evidence based medicine“ – tedy medicína založená na důkazech. Při klinických zkouškách nového léku často zaslechnete pojem randomizovaná dvojitě zaslepená studie. Vědci mají velmi pádné důvody, proč používat právě tuto metodu a přes svůj krkolomný název nejde vlastně o nic složitého. Představme si takovou správně provedenou studii úspěšnosti homeopatie:
Vezmete, řekněme, 200 lidí a rozdělíte je náhodně do dvou skupin. Pacienti z jedné skupiny dostanou skutečné homeopatikum, zatímco druhá skupina je „léčena“ falešnými pilulkami, naplněnými třeba cukrem. Klíčové přitom je, aby ani pacienti, ani experimentátoři nevěděli, kdo dostal opravdové homeopatikum a kdo nefunkční pilulku s cukrem. Takových testů už bylo s homeopatií provedeno celá řada a v průměru si pacienti léčení homeopatiky nevedou o nic lépe, než pacienti z kontrolní skupiny.
Jak je tedy možné, že zastánci homeopatie získavají ve svých vlastních studiích kladné výsledky?
Autor výše zmíněného článku to vysvětluje následovně: „Ano, opravdu existuje několik individuálních studií, ve kterých si homeopatie vede vcelku dobře. A to především proto, že mnoho z těchto testů jednoduše není „fér“. Tak například, v časopisech o alternativní medicíně najdete řadu studií, ve kterých pacienti nebyli řádně „zaslepeni“, tzn. věděli, jestli dostali skutečnou léčbu nebo placebo. Takové studie pak dopadnou mnohem pravděpodobněji ve prospěch vaší terapie, ze zjevných důvodů. Nemá žádný význam dělat takovou studii, pokud to není férový pokus. To už pak není studie, ale marketingový trik.“
Dalším problémem je, když pacienti nejsou rozděleni do skupin opravdu náhodně. Experimentátor pak může (ať už úmyslně, či podvědomě) přidělit zdravejší pacienty do skupiny, která je léčena homeopatiky a slabší nebo vážněji nemocné pacienty do kontrolní skupiny. Tím pochopitelně dojde ke zkreslení výsledků. „Když doktoři říkají, že nějaká studie je nepřesvědčivá nebo má špatnou kvalitu, neznamená to, že by si chtěli „udržet nadvládu“ nebo že „pro někoho pracují“. Je to jednoduše proto, že taková chatrná studie není regulérní test úspěšnosti léčby. Udělat špatnou studii není levnější, je to zkrátka hloupé, anebo – záludné, protože takový test vám dá falešný pozitivní výsledek ve prospěch homeopatie…Když alternativní terapeuty upozorníte na problém s důkazy, nezabývají se tím s vámi, nepřečtou si vaše argumenty ani neodkáží na vaší práci. Oni se zkrátka rozzuří. Odmítnou odpovídat na vaše telefonáty, nereagují na e-mailové dotazy. Mávají rukama a mumlají vědecky znějící slova jako „kvantová“ nebo „nano“. Obviní vás že jste placený agent nějaké velké farmaceutické konspirace. Začnou vám vyhrožovat žalobou. Křičí, brečí, nadávají vám, přednášejí na veletrzích o tom, jaký jste nebezpečný doktor. Kontaktují a pronásledují vašeho zaměstnavatele, snaží se vyhrabat špínu z vašeho osobního života nebo vám vyhrožují násilím. To vše se stalo mně a připravuju o tom dokumentární film, počkejte si na něj,“ říká Ben Goldacre.
Mezi další příčiny, proč existuje tolik pozitivních studií o homeopatii, je jev, kterému se anglicky říká „Publication bias.“ Ve všech vědních oborech se pozitivní výsledky publikují mnohem snáze, než výsledky negativní. To pak může vést ke zkresleným závěrům o předmětu zkoumání. Medicína se tomuto problému postavila zavedením Databáze klinických testů, do které je třeba se zaregistrovat ještě před začátkem studie. Tím se lze vyhnout zametání nepohodlných výsledků pod koberec. Jak velký je problém s „publikačním zkreslením“ v časopisech o alternativní medicíně? Ben Goldacre k tomu říká: „Podle údajů, z roku 1995, pouze 1% článku publikovaných v časopisech o alternativní medicíně dávalo negativní výsledky. Podle nejnovějších čísel je to 5%. To je velmi, velmi málo. Z těchto čísel lze udělat jen jediný závěr. Pokud nějaká studie dává negativní výsledky, alternativní terapeuté, homeopaté, či homeopatické společnosti, ji prostě nepublikují. Musí existovat šuplíky, kartotéky, počitačové složky, garáže a kanceláře, které jsou přeplněné nedotčenými studiemi, které nedaly výsledky, jaké si homeopaté přáli.“
Další pádné důvody, proč nevěřit homeopatii, uvádí Prof. MUDr. Jiří Heřt ve zpravodaji klubu Sysifos: „Všechny principy homeopatie jsou v jasném rozporu s vědeckými poznatky i tzv. „přírodními zákony“. Dovolím si krátký výčet několika takových argumentů: Základní princip „similia similibus curentur“ nebyl potvrzen a je jen analogií prastarého magického principu o „signaturách“, např.: rostlina se srdčitými listy je lékem na srdce. Kdyby „princip simile“ platil, pak by vitamin C musel vyvolávat symptomy kurdějí…. Všechny chemické reakce jsou materiální povahy, jsou zprostředkovány molekulami. Proto nemohou vysoce ředěná homeopatika, ve kterých není ani molekula původní substance, mít efekt na hmotu, tedy lidské tělo…. I představa o existenci jakési duchovní léčivé substance v léku je absurdní. Nějakou duchovní, nehmotnou složkou, která má být podstatou účinku, nemohou být ovlivněny materiální, biologické procesy v těle, nedovolují to zákony termodynamiky a zákon o zachování energie…. Stoupání účinku ředěním odporuje základnímu zákonu farmakodynamiky. Nikdo nikdy takový efekt nepozoroval…. Léčivá informace z poslední molekuly se na vodu nemůže „otisknout“, protože molekuly vody se neustále, během pikosekund, propojují a rozpojují…. Každý, kdo se zabývá vědou a porovnává ji s principy homeopatie, najde desítky dalších argumentů. Stejnou argumentační sílu jako rozpory homeopatických principů s vědeckými poznatky mají ideologické námitky. Fyzici např. rádi používají přesvědčivý obecný argument: Pokud by platily principy homeopatie, které jsou všechny v ostrém rozporu s poznatky fyziky, tak by to znamenalo, že je celá moderní fyzika a vlastně celá přírodní věda mylná. Že tomu tak není, dokazují konkretní výsledky vědy všude kolem nás, od raketoplánů a atomových elektráren před mobily až třeba k inzulinu a Viagře. Vše je výsledkem moderní vědy a vše funguje….. Nebo jiný argument: Jak je možné, že se homeopatie rozpadla v desítky nejrůznějších variant, často s protichůdnými postupy, a přesto všechny tyto „školy“ hlásí stejné léčebné efekty?“
Argumentů a důkazů proti účinnosti homeopatie je nespočet. Znamená to, že je tento směr alternativní medicíny odsouzen k zániku? Nezdá se. Koneckonců astrologie se i přes svou zjevnou nesmyslnost udžela tisíce let a dnes se jí nedaří o nic hůře, než ve starověku. Důvěřivých zákazníků se najde vždy dost.
http://polach.blog.idnes.cz/c/17319/Blizi-se-konec-homeopatie.html
