Dr. Jozefa Tisu odsúdili a popravili
Pod týmto titulkom uverejnili Katolícke noviny 17. apríla 1947 správu o smrti Dr. Jozefa Tisu, prezidenta Slovenskej republiky v rokoch 1939-1945. Vatikánsky časopis „Osservatore Romano“ v článku (ktorý priniesla Associated Press a ktorý KN citovali) sa k prípadu Dr. Jozefa Tisu okrem iného vyjadril: „Podľa vyhlásenia povolaných miest na Slovensku a inde panoval názor, že ak bývalý prezident slovenského štátu bude odsúdený k trestu smrti, nebude rozsudok vykonaný. Nech už je vykonanie rozsudku spravodlivým potrestaním vinníka, ako to tvrdí jedna strana alebo politickou pomstou, ako to tvrdí strana druhá, isté je, že udelenie milosti by bolo účinne prispelo posilneniu zväzkov medzi Čechmi a Slovákmi. Národ je už presýtený vojnou, nenávisťou a rozkolom. No vykonanie rozsudku značne oslabilo príležitosť k uspokojeniu myslí v Československej republike.“
Toľkoto Katolícke noviny z Osservatore Romano vo svojej vcelku stručnej správe k udalosti, ktorá (parafrázujúc spomínaný vatikánsky časopis) nepriniesla uspokojenie myslí až do dnešných dní, ba naopak, zostáva stále jatrivou ranou v novodobej histórii slovenského národa. V minulých dňoch sme si pripomenuli 45. výročie násilnej smrti. Dr. Tisu 18. 4. 1947. V tej dobe bohužiaľ ani Katolícke noviny na túto tému viac uverejniť nemohli. Dnes, napriek tomu, že po novembri 1989 „vypukla“ sloboda prejavu, zostáva hlas histórie v skromnom pozadí. Prečo asi? Uvádzame aspoň jednu ilustráciu k súčasnému stavu informácií okolo osoby Dr. J. Tisu.
V sobotu 7. marca 1991 sme na stránkach Slovenského denníka priniesli vyjadrenia kardinála Jána Ch. Korca k spravodajstvu ČSTK a jeho návšteve
USA a hlavne k informácii ohľadne talčovej konferencie, ktorú kardinál Korec usporiadal začiatkom marca na záver svojho pobytu v USA. ČSTK túto správu priniesla pod titulkom Korec obhajuje Tisu. Kardinál Korec sa vo svojom stanovisku okrem iného vyjadril: „V USA som dostal vyčítavý list, že nie som ryba ani rak, pretože som sa vraj nevyjadril za samostatnosť Slovenska. ČSTK zasa pôsobí lživo dojmom, že som hovoril len o Dr. Tisovi a o samostatnosti. Nikdy nebudem súhlasiť s takýmito krátkodychými chytráctvami. Hovoril som o tom, že Slováci majú právo sebaurčenia a že si sami môžu stanoviť, ako chcú žiť – presne ako všetky ostatné národy od severného pólu po južný. Toto som povedal a nemám z toho čo odvolávať. Dodal som len, že o týchto veciach rozhodujú legálne slovenské orgány a nakoniec občania. Neviem, kto byl mal na svete moc toto práve Slovákom uprieť. ČSTK svojimi postupmi, ktoré nie sú ojedinelé, robí veľmi zlú službu nášmu spoločnému nažívaniu…“ Toľko „Kardinál Ján Ch. Korec k správam ČSTK o jeho americkej ceste z konca februára 1992. „Kauza ČSTK sa však týmto kardinálovým vyhlásením neskončila.
Skutočnosť, že historickej pravdy o živote a smrti Dr. Jozefa Tisu sa domáhajú nielen občania Slovenska, dokumentuje aj list, ktorý sme dostali od „Ing. Josefa Fischera z Prahy, ktorý reagoval na článok v Lidových novinách „Korec háji Tisa“ zo dňa 6. 3. 1992. Citujeme:
„Vážení,
nebylo by možné zjistit důvody, proč ani dnes nemůže být vyslovena nahlas pravda o Tisovi, jak o tom mluvil p. kardinál Korec v USA? Jistě i v Čechách a na Moravě mnozí s pocitem úcty vzpomínají na statečný postoj J. Ch. Korce za komunistické vlády a se zájmem poslouchali jeho historické studie z Hlasu Ameriky či Svobodné Evropy, takže je takový výrok nemůže nechat klidnými. Osobnost Jozefa Tisu by jistě zasloužila objektivního historického zhodnocení. Kdyby už teď byla provedena a publikována podobná zhodnocení i jiných ožehavých otázek česko-slovenských kulturních, ekonomických a politických vztahů a kdyby tato hodnocení byla našimi politiky na Slovensku i v českých zemích klidně a bez vášní interpretována, nemusely by dnes naše národy stát před rozvodem. S pomoci pana kardinála Korce bychom snad mohli aspoň najít viníka, proč k takovému hodnocení a dorozumění nedošlo a proč jsme se dostali tam, kde jsme. Abychom aspoň věděli proč, když už asi není v lidských silách rozjetý stroj zastavit.“
Čitateľ Ing. Josef Fischer nebol jediný, ktorý sa k problému vyjadril. Dňa 9. marca1992 predseda Združenia slovenských novinárov Ján Smolec odoslal generálnemu riaditeľovi ČSTK Petrovi Uhlovi list, v ktorom ho žiada, aby Uhl okamžite odvolal spravodajcu ČSTK v USA, pretože ten sa už neraz dopustil prehreškov pri informovaní verejnosti ČSFR o udalostiach v USA a ktorého nezodpovedný prístup pri návšteve kardinála Jána Chryzostoma Korca vyžaduje okamžitú reakciu generálneho riaditeľa ČSTK.
Petr Uhl 12. marca 1992 odpovedal listom, ktorý sme dostali na vedomie aj my a ktorý uvádzame v plnom znení:
Generální ředitel
Československé tiskové kanceláře
Petr Uhl
V Praze dne 12. bŕezna 1992
Vážení pánové,
obdržel jsem Váš dopis z 9. 3. 1992, v nemž mne žádáte, abych okamžitě odvolal zpravodajce ČSTK v USA, který se podle Vás už nejednou dopustil prohřešků při informování veřejnosti ČSFR o událostech v USA a jehož nezodpovědný přístup při návštěve kardinála Jána Chryzostoma Korce vyžaduje podle Vás moji okamžitou reakci.
Nebudu polemizovat s článkem pana Korce ve Slovenském denníku. Kardinál Korec není novinář a nemusí tedy o naší práci nic vědět. Vám však zasílám všechny tři zprávy, které ČSTK o návštěvě kardinála Korce v USA vydala. První dvě napsal Aleš Benda, zpravodaj ČSTK ve Washingtonu. Považuji je za objektívní, vyvážené a jejich rozsah – srovnám-li ho s výčtem činností pana Korce, který on sám uvádí v SD – za postačující. O rozhovorech významných čnitelů a jejích přátelských setkáních na čs. velvyslanectví totiž často nereferujeme ani pokud jde o ministry. V druhé zprávě si prosím všimněte výroky pana Korce „budeme žít (Slováci a Česi) natrvalo vedle sebe“. Nebylo věcí ČSTK, aby tento výrok zdůraznila třeba tím, že by ho dala do titulku nebo čela zprávy, i když touha žít ve společném státě a nikoliv jen vedle sebe je jistě přáním většiny nejen Čechů, nýbrž i Slováků. Je právem kardinála Korce hovořit za menšinu.
Musím Vám, vážení pánové, prozradit skutečnosť, o níž nejste informováni. Od roku 1990 má ČSTK v USA zpravodaje dva, ve Washingtonu a v New Yorku. (Takže Vaše naléhavá žádost, abych okamžitě odvolal našeho zpravodaje v USA, je jaksi neadresná, stejně jako kritika jeho minulých údajných prohřešků). Náš newyorský zpravodaj doprovázel ve dnech 4. – 5. 3. 1992 ministra Václava Klause do státu Connecticut, kde p. Klaus přebíral cenu, jež mu tam byla udělena. Proto nebyl přítomen v New Yorku a tiskovou konferenci s kardinálem Korcem jsme nekryli přímo, nýbrž převzetím zprávy agentury APA, která se odvolala na katolickou agenturu Kathpress. Ze zprávy ČSTK je tento zdroj patrný. APA je tam uvedena dvakrát. APA je seriózní agnetura a předpokladám, že přímé citáty z vystoupení p. Korce jsou přesné. Kardinál Korec, ostatně námitku proti správnosti a přesnosti této zprávy nevznesl. Tyto citáty lze pak skutočně označit za obhajobu Jozefa Tisa, už vzhledem k tomu, že Tiso byl odsouzen jako válečný zločinec a jeho podíl na deportaci židovského obyvatelstva ze Slovenska je nadevší pochybnost. Při této příležitosti jsem zjistil, že pracovníci ČSTK se při zpracovávání zprávy APA dopustili přece jen jediné chyby. V první větě zprávy uvádějí, „Jan Chryzostom kardinál Korec“. Protože je Československo laickým státem, šlechtické tituly se v něm užívat nesmějí a protože ČSTK je pochopitelně laickou (nenáboženskou) tiskovou agenturou, je pro ni nepřípustné takovéto užívání titulu cirkevních hodnostárů, které je poplatné feudálnímu pojetí jejich postavení jako cirkevních knížat. V souvislostí s tím vydávám znovu vnitřní pokyn, že správné označení je „kardinál Ján Chryzostom Korec“ a pod., i u biskupů. To na rozdíl od sousedního Rakouska.
Z Vašeho dopisu na mne dýchlo něco, s čím jsem se už dlouho nesetkal: požadujete represívní opatření bez jakékoliv znalosti věci a souvislostí. Váš dopis je bez zpáteční adresy, bez razítka, bez firemního papíru. To všechno brzy jistě získáte. Obávám se však, abyste nezískali moc nařizovat vedoucím jiných institucí, jak si mají počínat, a hlavně, koho mají vyhazovat z „postů“. Jistě pochopíte, že udělám všechno pro to, aby k tomu nedošlo.
Združenie slovenských novinárov
předseda Ján Smolec
Októbrové nám. č. 7
815 68 Bratislava
Co: Slovenský denník
P. Holubec (pro J. Stejskala)
2x NGŘ
K uvedenému azda niekoľko poznámok: Generálny riaditeľ ČSTK Petr Uhl vo svojom liste uvádza, že správy svojej firmy (ČSTK) o návšteve kardinála Korca v USA považuje za objektívne, postačujúce a vyvážené. Odvoláva sa na skutočnosť, že napríklad posledná správa z tlačovky pána kardinála bola vlastne prevzatá z katolícej agentúry. Neuviedol však iné zaujímavé momenty. Napríklad, že ČSTK z dvoch správ z tlačovej konferencie jednu úplne obišla, druhú štylizovala po svojom.
Catholic News Service (CNS) dala svojej správe titulok:
„Pre slovenských biskupov je kontroverzia okolo msgre Jozefa Tisu chúlostivou vecou.“ „Text správy CNS znel – citát:
„Osobitne chúlostivou vecou, pred ktorou stoja biskupi Slovenska, je kontroverzia okolo msgre Jozefa Tisu, ktorý bol prezidentom Slovenska počas druhej svetoveej vojny“…
„Kardinál Korec Z Nitry povedal, že… „bola utvorená komisia historikov, aby preskúmala záležitosť. Biskupi nazaujali k tejto veci nijaké oficiálne stanovisto.“ Údaje, ktoré prinieslo CNS. patria k vyváženosti a objektívnosti spravodajstva uvedenej agentúry. ČSTK naproti tomu vyzdvihla len jednu stránku problému, obišla slová kardinála o nezaujatí stanoviska biskupov a správu z tlačovky Jána Ch. Korca uverejnila pod titulkom „Kardinál Korec obhajuje Jozefa Tisu.“
Riaditeľ ČSTK Petr Uhl vo svojom liste uvádza –„prosím, všimněte si výrok pana Korce – budeme žít (Slováci a Češi) natrvalo vedle sebe…“
Potom nasleduje hodnotenie: „…, touha žit ve spoločném státě a nikoliv jen vedle sebe je jistě přáním většiny nejen Čechů, nýbrž i Slováků. Je právem kardinála Korce hovořit za menšinu“. Avšak výrok kardinála Korca znel: „Budeme žiť natrvalo vedľa seba ďalšie stovky rokov.“ Keď predtým odpovedal na otázku o práve sebaurčenia, uviedol – „spôsob riešenia tohto sebaurčenia musí byť pokojný, po vzájomnej dohode, kultúrnou a demokratickou cestou, bez akéhokoľvek násilia.“ Podľa vyjadrenia kardinála Korca otázku prekladaných možností federácie, konfederácie či samostatnosti riešia kompetentné orgány – parlamenty, vlády alebo napokon voľby či referendum a že Cirkev sa k tomuto problému zo závažných dôvodov nevyjadruje.
Čo sa týka správnosti a presnosti správy ČSTK, nemožno povedať, že kardinál Korec k nej nevzniesol žiadnu námietku. Správy vynechali závažnú okolnosť, že prezident USA G. Bush mu poslal obsiahly pozdrav na univerzitu v Bridgeporte, čo mohlo byť pozoruhodným faktom „aspoň“ pre milióny katolíkov na Slovensku, ale aj v Čechách a na Morave, kde Korcov život dlhé roky so záujmom sledovali.
Vráťme sa však k obsahu rozoberaného spravodajstva ČSTK, týkajúceho sa osoby msgre Jozefa Tisu. Tvrdenia riaditeľa ČSTK Petra Uhla, že Tiso byl odsouzen jako válečný zločinec, znejú podivne sebaisto v čase, keď na skúmanie problematiky Slovenskej republiky z obdobia 1939 – 1945 bola ustanovená komisia pri SNR. Uvedená problematika je totiž oveľa zložitejšia než argumenty komunistov počas 40 rokov ich vlády, ktoré boli podstatnými prvkom ich boja proti Cirkvi na Slovensku. Agentúra ČSTK by mala byť v týchto otázkach obozretnejšia, inak by mohla rozpútať povážlivé diskusie napríklad o osude židovského obyvateľstva Čiech a Moravy počas. II. svetovej vojny, o viacerých činoch E. Beneša, o odsune takmer 3 miliónov Nemcov, ako aj o desaťtisícoch vrážd nemeckých občanov na uliciach českých a moravských miest po 9. máji 1945.
Osobitnou pozoruhodnosťou listu riaditeľa ČSTK je tvrdenie, že dal „vnútorný pokyn“, ako majú jeho pracovníci písať o biskupoch, kardináloch a vôbec o „feudálnej“ cirkvi, pretože podľa Petra Uhla „je Československo laickým státem, šlechtické tituly se v něm užívat nesmějí a protože v ČSTK je pochopitelně laickou (nenáboženskou) tiskovou agenturou, je pro ni nepřípustné takovéhoto užívání titulu cirkevních hodnostářů, které je poplatné feudálnímu pojetí jejich postavení jako církevních knížat.“
Petr Uhl zrejme nevie, že zaužívaným spôsobom písané tituly pri menách biskupov a kardinálov nie sú vyznačením ich šľachtictva, ale že tento spôsob vyplynul čisto z praxe – biskupi či kardinála sa v kruhu svojej pôsobnosti podpisovali jednoducho ako „Ján, biskup, Jozef, kardinál.“ Každý takto v diecéze vedel, o koho ide. Ak sa mal však podpis dostať k širšiemu okruhu adresátov, pridalo sa ďalej priezvisko, napr. Tomko, Korec a pod. A záver listu? Rozhodne nie je zdvorilý…
Toľkoto k odpovedi Petra Uhla Jánovi Smolcovi, predsedovi Združenia slovenských novinárov, ktorý vyzval riaditeľa ČSTK, aby odvolal spravodajcu ČSTK v USA za skresľujúce spravodajstvo o americkej návšteve kardinála Jána Ch. Korca z konca februára t.r.
Problém, ktorý sme vám, milí čitatelia tlmočili, pochopiteľne nie je len spravodajský. Týka sa totiž – ako sme uviedli na začiatku – traumatickej udalosti v živote nášho národa, ktorá sa odohrala ešte pred februárom 1948 a o ktorej Katolícke noviny 27. 4. 1947 priniesli onú krátku smutnú správu s titulkom: Dr. Jozefa Tisu odsúdili a popravili
Ďalšie hodnotenie a uzávery prenechávame kompetentným…
pripravil: Anton Selecký
Slovenský Denník, 24. apríla 1992
