Včera, v pondelok, 12. mája 2014, bola „odprevadená na svojej poslednej ceste“ česká speváčka Iveta Bartošová. Asi takto nejako sa to píše. Odprevadili sme na poslednej ceste niekoho, X.Y. Táto „posledná cesta“ Ivety Bartošovej bola sumárom jej nešťastného života, vnútornej samoty,“smoly“, tvrdohlavosti okolia a cynizmu tých, ktorí mohli prejaviť ku jej tragickému životnému finále aspoň trocha úcty. 
Pretože to, čoho sme svedkami, tomu nijako nenasvedčuje. Ešte aj kňaz, ktorý ju pochovával, si to „zlízol“ v štandartnom bulvárnom štýle.
Tak či onak, práve tieto okolnosti robia Ivetu naďalej jedinečnou, výnimočnou, bojujúcou, aj keď svoj boj „vzdala“ nepočutým posledným výkrikom – ktorý určite na koľajniciach pod prišlým vražedným vlakom zaznel. Nejde tu o posúdenie či hodnotenie ľudskej bytosti, konkrétne Ivety. Skôr sa pozrime na seba. Skúsme sa započúvať, či vedľa nás samých nežije človek, ktorý by si zaslúžil pozornosť, pomoc, či obyčajnú ľudskú vnímavosť. Pretože na tomto poli je pramálo tých ľudí, ktorí vedia pozerať, a vedia počúvať. Ktorí vedia vycítiť, že treba niečo urobiť, a trebárs aj zasiahnu.
Bohužiaľ, asi nemôžme byť veľkí optimisti. Egoizmus je rakovinou dneška. Egoizmus, ktorý vie vyťažiť, vyžmýkať a napokon zničiť to, z čoho by sme všetci mohli žiť. A toho sme dnes svedkami denne a permanentne. Nad tým všetkým je však našťastie nekonečne spravodlivý a predovšetkým milosrdný Boh, v náručí ktorého – a o tom som presvedčený – skončila aj Iveta Bartošová. Spomínajme v modlitbách na ňu, sme jej to dlžní. Anton Selecký
Seven spanish angels
Podíval se dolů, do jejích hnědých očí, A řekl: modli se za mě… Ona se mu vrhla okolo ramen
A zašeptala: Bůh nás zachová na svobodě. Nemohli přeslechnout přibližující se jízdu. On řekl: to je můj poslední let. Jestli mě vezme zpátky do Texasu, už mě nikdy nevezme zpátky.
To bylo sedm Španělských andělů, Na slunečním oltáři. Modlili se za milence, V údolí střelců.
Když přestřelka skončila a kouř se rozplynul, Ozvalo se burácení z trůnu,
A sedm Španělských andělů, vzalo další anděly s sebou domů.
Natáhla ruku dolů a zvedla pistoli, která ležela kouřící v její ruce. Řekla: Otče, prosím ochraňuj mě
Já to bez svého muže nezvládnu. A ona věděla, že pistole není nabitá A věděla, že nemůže vyhrát.
Ale její poslední modlitba byla zodpovězena, Když její puška vystřelila znovu.
To bylo sedm Španělských andělů, Na slunečním oltáři. Modlili se za milence, V údolí střelců.
Když přestřelka skončila a kouř se rozplynul, Ozvalo se burácení z trůnu, A sedm Španělských andělů,
vzalo další anděly s sebou domů.
