V noci z pátku na sobotu 27. června se řecký premiér Alexis Tsipras na veřejnoprávní – nedávno znovuotevřené – televizi ERT obrátil na řecký lid. AltPress přináší úplné znění jeho projevu.
Řekyně a Řekové,
šest měsíců bojuje řecká vláda v bezprecedentních podmínkách finančního škrcení za realizaci mandátu z voleb 25. ledna.
Mandát nám přikazuje jednat s našimi partnery o konci úsporných opatření a zajistit návrat naší země k prosperitě a sociální spravedlnosti.
Mandát nám přikazuje dosáhnout životaschopné dohody, která by respektovala demokracii jako společný základ evropských pravidel a umožnila Řecku vyjít z krize.
V průběhu vyjednávání byl na nás vznášen požadavek realizovat memoranda, která byla podepsána předchozími vládami – memoranda, která
řecký lid kategoricky odmítl v posledních volbách. Ani na okamžik jsme nezvažovali, že na to přistoupíme. Že – jinými slovy – zradíme vaši důvěru.
Po pěti měsících tvrdých vyjednávání bohužel naši partneři v Euroskupině předevčírem dospěli k návrhu v podobě ultimáta, ultimáta řecké demokracii a řeckému lidu. Dospěli k ultimatu, které je v rozporu se základními evropskými principy a základními hodnotami, v rozporu s konstrukcí Evropy.
Návrh obsahuje opatření vedoucí ke zvýšené deregulaci trhu práce, k penzijním škrtům, k novému snížení mezd ve veřejném sektoru a ke zvýšení DPH u potravin, pohostinství a cestovního ruchu s paralelní eliminací daňových výjimek pro řecké ostrovy.
Tyto návrhy, které přímo porušují evropské sociální výdobytky a základní práva – právo na práci, rovnost a důstojnost -, dokazují, že někteří z našich partnerů a některé z institucí nechtějí dosáhnout životaschopné dohody, dohody prospěšné pro všechny strany, ale že směřují k ponížení celého národa.
Tyto návrhy ukazují důraz kladený – zejména Mezinárodním měnovým fondem – na politiku extrémní strohosti, která je trestného
charakteru. Je proto dnes více než kdy jindy nutné, aby se síly stojící v čele Evropy chopily příležitosti a přijaly iniciativy, které ukončí řeckou
dluhovou krizi, krizi, která postihuje další evropské země a ohrožuje samotnou budoucnost evropské integrace.
Řekyně a Řekové,
máme dnes historickou odpovědnost vůči zápasům a obětem řeckého národa k obraně demokracie a národní suverenity; je to naše odpovědnost k
budoucnosti naší země.
Tato naše odpovědnost nás nutí, abychom odpověděli na ultimátum suverénní vůlí řeckého lidu. Na jednání Rady ministrů, které právě proběhlo, jsem s plnou vážností navrhl uspořádání referenda, jehož prostřednictvím by se řecký lid mohl suverénně vyjádřit. Tento návrh byl přijat jednomyslně.
Zítra se Národní shromáždění sejde k mimořádnému plenárnímu zasedání, aby podpořilo návrh vlády na referendum v neděli 5. července, v němž budou občané vyzváni, aby se vyslovili, zda přijmout nebo zamítnout návrh předložený institucemi.
Již jsem informoval o svém rozhodnutí prezidenta Řecké republiky, ale také telefonicky prezidenta Francouzské republiky, kancléřku Spolkové
republiky Německo a prezidenta Evropské centrální banky; zítra odešlu oficiální dopis představitelům Evropské unie a institucí a požádám je
o prodloužení programu o několik dní, aby se řecký lid mohl svobodně vyjádřit, bez jakéhokoliv tlaku a jakéhokoliv vydírání, v souladu s
ústavou naší země a evropskou demokratickou tradicí.
Řekyně a Řekové,
tváří v tvář ultimátu, jehož cílem je, abychom přijali extrémní a ponižující strohost bez konce, bez vyhlídky na sociální a ekonomické oživení, vyzývám vás k hlasování suverénnímu a hrdému, jak vám řecké dějiny kážou.
Odpovězme na autoritářství a extrémní úsporná opatření demokracií, klidem a odhodláním. Řecko, místo, kde se zrodila demokracie, pošle hlasitou demokratickou odpověď evropskému a mezinárodnímu společenství.
Zavazuji se respektovat výsledek vaší demokratické volby, ať bude jakýkoliv. Jsem si naprosto jist, že vaše rozhodnutí bude ctí pro historii naší vlasti a důstojným poselstvím světu.
V těchto kritických okamžicích si musíme všichni uvědomit, že Evropa je společným domovem svých obyvatel. Že Evropa není rozdělena mezi
„vlastníky“ a „hosty“. Řecko je a zůstane nedílnou součástí Evropy a Evropa neoddělitelnou součástí Řecka.
Ale Evropa bez demokracie bude Evropou bez identity a bez kompasu. Vyzývám vás všechny ke společnému národnímu vzepětí, k jednotě a klidu, abychom přijali rozhodnutí, jaké si zasloužíme. Pro nás, pro příští generace, pro historii Řeků. Pro suverenitu a důstojnost našeho lidu.
Utajená data – Česká Televize
očkování 7.6.2015
Když se nedávno provalil podvod s falšováním dat uvnitř CDC, což je americký Úřad pro prevenci a kontrolu nemocí, naše média mlčela. Nereagovalo ministerstvo zdravotnictví ani hlavní hygienik. Jde přitom o vážný případ, neboť zamlčená fakta naznačují, že některé vakcíny mohou způsobovat poruchy centrálního nervového systému a následně težká onemocnění. Ukázalo se totiž, že vědci ze CDC řadu let tajili data prokazující zvýšené riziko autismu u chlapců očkovaných v ranném věku vakcínou MMR. A protože trh je globální, týká se to přirozeně i nás.
Očkované dievčatá – dokument Dánskej TV2
Očkované dievčatá – dokument Dánskej TV2 s SK titulkami from magnificat on Vimeo.
Komentár: Manželstvo? Hocičo hocikoho s hocikým!
The next big thing
„Nakoľko mnohí z nás úspešne argumentovali, že ohľad na tradíciu nie je legitímnym dôvodom pre obmedzený prístup k manželským právam podľa rôznych skupín, nasledujúci krok sa zdá jasný. Mali by sme obrátiť naše úsilie k právnemu uznaniu manželstiev medzi viac ako dvomi partnermi. Je čas legalizovať polygamiu.“
Ide o názor akademika Fredrika deBoera z Indiany, ktorý v piatok zverejnil na svojej stránke Politico Magazine. Vo svojom článku víta čerstvé rozhodnutie Najvyššieho súdu USA, podľa ktorého po novom už majú povinnosť sobášiť osoby rovnakého pohlavia všetky americké štáty. A zároveň nachádza ďalší „zdroj nerovnosti“, žiadajúci si štátny zásah pre jeho odstránenie.
Veď parný valec antidiskriminačno-
Iróniou je, že konzervatívni odporcovia manželstiev osôb rovnakého pohlavia tento vývoj predpovedali: Ak sa zrúti presvedčenie, že manželstvo je výlučne zväzkom muža a ženy
, vzápätí bude nasledovať otázka, prečo by sa malo obmedzovať výlučne na dve osoby. Prečo nemôžu do manželstva vstúpiť traja, štyria, či piati ľudia – ak sa ľúbia?
Zástancovia manželstiev osôb rovnakého pohlavia tieto námietky doteraz odbavovali tvrdením, že ide o argumentačný klam „slippery slope“ (teda po slovensky „šikmej plochy“ alebo doslova „klzkého svahu“). Ide o ten prípad, kedy bezdôvodne usudzujeme, že jedna zmena bude mať nevyhnutne za následok ďalšie neželané zmeny, hoci to vôbec nie je isté.
Na druhej strane, aj deBoerov článok ukazuje, že čo jedna strana odbíja ako argument šikmej plochy, vidí druhá strana proste ako salámovú taktiku aktivistov. Dokonca autor samotný nepokryte svoju úvahu otvára vetou: „Vitajte vo vzrušujúcom novom svete šikmej plochy.“
Manželstvo ako prázdna škrupinka
Definícia manželstva sa mení pred našimi očami. Z jedinečného zväzku medzi mužom a ženou je zrazu hocičo medzi hocikým. Ako keby ste prišli na prázdne vybetónované priestranstvo pod holým nebom a povedali, že pred vami stojí „inkluzívny dom pre všetkých“, ktorý nevidíte, lebo nediskriminuje medzi nájomníkmi a okoloidúcimi zbytočnými stenami a strechou.
Čo príde neskôr, keď raz manželstvo nebude obmedzené výlučne na dve osoby? Aktivisti môžu začať bojovať trebárs za „ľudské práva“ do seba zaľúbených súrodencov, ktorí sú dnes diskriminovaní zákonmi proti incestu. Slippery slope? Nie, v Nemecku, v prostredí parlamentných Zelených, sa o prvých krokoch týmto smerom už diskutovalo.
Minulotýždňové rozhodnutie Najvyššieho súdu Spojených štátov zrejme nezostane bez následkov. Skupina afroamerických pastorov už naznačila možnosť občianskej neposlušnosti. Tesná väčšina piatich sudcov proti štyrom ukazuje, aká rozdelená je americká spoločnosť ešte stále v otázke manželstva. Toto nebolo konsenzuálne rozhodnutie.
Členovia Najvyššieho súdu s odlišným právnym názorom formulovali vlastné veľmi výrečné menšinové stanoviská, v ktorých tvrdo kritizovali prehnaný aktivizmus svojich kolegov. Slovami sudcu Antonina Scaliu:
„Čo naozaj udivuje, je domýšľavosť, ktorú odráža dnešný sudcovský puč. Piati sudcovia, ktorí tvoria dnešnú väčšinu, úplne v pohode prichádzajú k záveru, že všetky štáty porušovali Ústavu po celých 135 rokov od schválenia 14. dodatku až do roku 2003, kedy Massachusetts povolil manželstvá osôb rovnakého pohlavia. V 14. dodatku objavili ,základné právo´, ktoré prehliadla každá osoba nažive v čase ratifikácie a skoro každý odvtedy.“
Ďalší sudcovia s odchylným názorom varovali, že Najvyšším súdom nanútené rozšírenie manželstiev osôb rovnakého pohlavia do celých USA bude znamenať problém pre slobodu vierovyznania a ďalšie občianske práva Američanov. Slovami sudcu Samuela Alitu:
„Predpokladám, že tí, ktorí lipnú na starých presvedčeniach, budú schopní šepkať svoje myšlienky v bezpečí svojich domovov, ale ak tie isté názory zopakujú na verejnosti, budú riskovať, že ich onálepkujú ako fanatikov a tak s nimi budú zaobchádzať aj vlády, zamestnávatelia a školy…“
Slippery slope? Temnú predtuchu sudcu Najvyššieho súdu sa rozhodli hneď aj potvrdiť isté pennsylvánske noviny, ktoré oznámili, že striktne obmedzia názorové články, ktoré nesúhlasia s manželstvami osôb rovnakého pohlavia. Ihneď sa proti tomu zdvihla vlna odporu. Nech v piatok zvíťazil ktokoľvek, sloboda to nebola.
KINO: Aby sme si to už zasa zopakovali(?)
